JAK POMOCI DÍTĚTI,
KTERÉ PROŽÍVÁ AKUTNÍ TRAUMA?
1. Zhodnoťte situaci
Které z dětí potřebuje podpořit? Je jedno, je jich víc?
Zvládnu to sám nebo potřebuji přizvat další osoby? Psycholog, výchovný poradce, nebo alespoň
kolega, který může pomoci. Rozmyslete si, co můžete udělat sám/ sama, jaká je vaše role.
2. Najděte způsob, jak o události informovat
Jak prožívá situaci celá třída? Vědí děti, co se stalo? Jak se k nim informace dostaly? Je třeba je
ještě doplnit, okomentovat? Dítěti by mělo mít náročnou situaci co nejvíce pod kontrolou, proto
součástí je vždy domluva s dítětem, zda si přeje o své situaci třídu informovat samo a kdy. Jestli
to máte udělat vy, a jakými slovy. Chce u toho být? Přeje si, aby se ho ostatní ptali nebo ne?
3. Promluvte klidně na dítě, pokud stojí o kontakt
– v soukromí a bezpečí
Dítě potřebuje obnovit pocit jistoty. Buďte tu pro něj, ale pouze, pokud o kontakt stojí. Používat
můžete věty: „Jsem tu teď pro tebe.“, „Společně se dají věci zvládnout.“. „Vedeš si moc dobře.“.
„Je v pořádku, že teď cítíš takový pocit.“, „Můžeš se na mě obrátit, kdykoliv budeš potřebovat.“
Do kontaktu dítě nenutíme. Může pro ně být dostačující pocit, že jste tu pro ně.
4.Vytvořte ve třídě klidný kout
Domeček, stan, sedací vak, koberec s polštářky a dekou, malý gauč, houpací síť. Místo, kam se
dítě může jít zklidnit, když to potřebuje a o kterém ví, že ho tam nikdo nebude rušit. Pro uzemnění
a kotvení může být vhodnější sezení na zemi na koberci. Naučte všechny děti, že kdo jde
na toto místo, nebude rušen.
5. Dejte dítěti čas, netlačte na něj
Vyrovnávání se s traumatem může mít individuální trvání a průběh. Nespěchejte na rychlé zlepšení
ani svěřování se s pocity. Některé děti mluví o svém prožívání, jiné ne. Důležité je, zda cítí,
že mohou, když budou chtít. Dítě se může projevovat jako obvykle, nebo může viditelně vykazovat
velké změny v chování. Obojí je součástí procesu vyrovnávání s traumatem.
6. Ulevte dítěti od povinností, nemusí být teď vše perfektní
Nenechejte dítě selhávat. V situaci akutního traumatu je zasažena racionální intelektová část
našeho systému. Je důležité vnímat možnou nesoustředěnost, zapomínání a případné výpadky
logického uvažování jako něco, co je důsledkem vyrovnávání s traumatem.
7. Vytvořte bezpečný prostor, kde se dá mluvit o všem, ne tabu
Nenuťte dítě mluvit o tom, co se přihodilo, ale berte to jako fakt a nedělejte, že se nic nestalo.
Pokud dítě samo nebo někdo další ze třídy přinese toto téma, nebojte se na ně autenticky reagovat.
Je přirozené, že máte kolem toho různé pocity. Děti je mají taky. Je v pořádku to přiznat.
Pomůže to všem cítit, že mít různé emoce je normální a že o tom můžeme spolu mluvit, i když
je to někdy těžké.
8. Buďte s dítětem v akutních emocích
Pokud se stane, že se u dítěte objeví silné emoce jako pláč, vztek, provázené neklidem, třesem,
zaveďte ho na klidné místo. Popisujte, co vidíte, že dělá („Vidím, že pláčeš. Prožíváš asi něco, co tě
rozplakalo“ apod.) a projevte pochopení, pro jeho stav: Sdělte dítěti, že to, co zažívá je v pořádku
a že může plakat, prožívat vztek či jinou emoci. Třes je dobrý a je vhodné ho ještě podpořit.
Pro klid váš i dítěte je dobré uvědomit si, že emoce odplynou po chvíli samy. Pro větší bezpečí
a stabilizaci se můžete s dítětem posadit a být s ním, vyslechnout je, zklidnit.
9. Zkuste využít rituál
Někdy připomínka těžké situace během pár týdnů po události může pomoci celé skupině
traumatem dobře projít. Pokud o to dítě stojí, a je to vzhledem k charakteru události možné,
můžete věnovat události vzpomínku pomocí rituálu. Udělat třeba výtvarnou, divadelní,
pohybovou či hudební aktivitu, která symbolizuje, že dítě i jeho kamarádi, zvládají to, co se stalo,
vzájemnou pomocí – společně. Děti bývají ve vymýšlení rituálů velmi kreativní, můžete se poradit
společně.
10. Nejste na to sám/ sama
Nemusíte vše zvládnout sám/sama. Zapojte tým, konzultujte se zkušenými kolegy, nadřízeným,
výchovným poradcem, školním psychologem, případ supervidujte. Říkejte si o podporu. Zasloužíte
si ji.
11. Postarat se o sebe je důležité
Pokud zažíváte i vy velké emoce, což je pochopitelné, zkuste znovu získat svůj klid. Pak se o vás
bude moct dítě lépe opřít. Chvíli se soustřeďte jen na sebe – zaměřte se na své tělo, na dech,
vyklepejte ruce a nohy, vyvětrejte v místnosti, posaďte se a prociťte spojení s podložkou, uvařte
si čaj. Dělejte si malé přestávky častěji. Zamyslete se, co nejvíce vám pomáhá stabilizovat se
a to pak mějte k dispozici. To samé můžete nabízet i dětem.
© 2020 Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, z.s. 2