Cíl:  Navodit u dětí krátkým příběhem příjemnou atmosféru poslechu a vzbudit zájem při zodpovídání otázek týkajících se tohoto příběhu. Zároveň tak vést děti k tomu, aby chápaly vliv člověka na naše životní prostředí a vést je ke spoluodpovědnosti. Nadále je učit vnímat přírodu a to, co má kladný či záporný vliv na životní prostředí.

O dvou sněhových vločkách.
Venku mrzlo a ze sněhových mraků se snášelo plno sněhových vloček. Chvílemi to vypadalo, jako kdyby tančily. Různě se totiž otáčely, pak zase rychle změnily směr, nejprve byly pomalé, pak zase rychlé. Všechno to bylo tím, že si s nimi pohrával vítr. Foukal si jednou silně, pak zase slaběji, ale vločkám se to náramně líbilo. Nakonec se ale i on unavil, přestal fičet a všechny vločky se pomalu snesly na sněhovou zem. Sněhové mraky už vysypaly všechny vločky, byly malé, až zmizely úplně a na místo nich se objevil měsíček. Ten svítil tak, že se sněhové vločky začaly krásně třpytit jako by byly stříbrné. Těšily se, že se jim bude krásně studeně a sněhově spát na sněhové peřince. Ještě předtím, než všechny sněhové vločky usnuly, stačily se některé z nich skamarádit. To bylo i v případě dvou vloček. Každou z nich totiž vítr přifoukal z jiné strany. Vločka Létavka se chlubila vločce Bělince, jak často létá kolem vysokých i malých komínů, ze kterých se vznáší zajímavě zbarvené obláčky. Vyprávěla, že někdy letí i níže, tedy tak, aby byla blízko lidem a domům, ve kterých bydlí. To pak zahlédne, jak někteří z nich mají takové divné krátké tyčky u pusy a z nich jde také takový barevný malý obláček. „Hm, co to asi je?“ divila se vločka Bělinka a začala vyprávět, jak ona létá úplně jinde. Povídala vločce Létavce o tom, jak se vznáší nad krásnými vysokými stromy a když se snese trochu níže, tak často zahlédne i lesní zvěř a létá si i s různými ptáky. S nimi si hraje na honěnou. To se jí líbí ze všeho nejlépe. Vločky povídaly a povídaly, až nakonec únavou usnuly. Ráno, když se probudily, nestačily se divit. Vločka Létavka měla totiž svou peřinku úplně šedou, za to vločka Bělinka krásně bílou. „Jak je to možné, že já mám peřinku takovou špinavou a ty tak krásně čistou a bílou?“ zlobila se vločka Létavka. „Hm, já nevím, Létavko.“ „Víš co, tak létej raději se mnou, třeba to pomůže a i tvoje peřinka bude pak bílá a čistá. Vždyť ani ty nejsi úplně bílá, řekla vločka Bělinka.“ „Tak tedy dobře, poletím s tebou, alespoň uvidím něco jiného a třeba se mi to bude líbit.“ A stalo se. Obě vločky se pak rozletěly do velkých výšek nad krásné stromy, létaly i nad horami, viděly mnoho krásného, mnoho zvířat, ptáků. Vločka Létavka už neměla po ránu špinavou peřinku, celá zkrásněla do běla jako vločka Bělinka a už nikdy nechtěla létat nad komíny. Staly se z nich ty nejlepší kamarádky. Nebály se ani jara a léta, protože věděly, že se rozpustí v čisté kapičky spolu s ostatními vločkami, které létaly s nimi a pěkně pokropí a zalijí zem, ze které všechno zdravě poroste a pokvete.

Po tomto krátkém příběhu se pak může rozvinout diskuse s různými otázkami a odpověďmi.

Příklady otázek:
– Proč byla špinavá peřinka od vločky Létavky?
– Kde asi létala?
– V jakých městech?
– Kde bývají velké vysoké komíny a proč?
– Jak mohou lidé pomoci v tom, aby šlo z komínů, co nejméně škodlivého kouře?(vysvětlení učitelkou).
– Co byly ty malé tyčky, které měly lidé u pusy a šel z nich obláček?
– Proč je kouření škodlivé a kde by se nemělo kouřit?
– Proč byla vločka Bělinka krásně bílá?
– Kde létala vločka Bělinka?
– Proč se najednou vločka Létavka změnila a proč?
– Jak by vypadala voda, kterou bychom získaly rozpuštěním sněhu, vloček z hor?
– Kde nejsou žádné komíny?
– Jaká byla voda z míst a měst, kde je komínů plno?
– Mohly bychom takovou vodu pít?
– Znáte taková místa, kde je krásná příroda a kdo tam byl s rodiči či s prarodiči apod.
– Víte, jak mohou děti chránit a čistit přírodu?

Autor příběhu, článku:
Hana Erteltová