Zimní setkání u krmelce

 

Přišla zima a my netrpělivě vyhlížíme první sníh, abychom se opět mohli sejít s panem myslivcem v lese, tentokrát u krmelce. Dočkali jsme se až poslední týden v lednu. Už se moc těšíme, máme usušené kaštany, žaludy i bukvice, maminky nám do batůžku připravují mrkev, jablíčka i suché pečivo.

 

Vyrážíme hned po svačince, čeká nás dlouhá cesta. Pozorujeme ve sněhu stopy ptáků, psů a koček, prohlížíme si spící zahrádky. Přicházíme k hájovně, projdeme kolem altánku s krmítkem, ale myslivec nikde. Vcházíme do lesa, na mapě si ukážeme, kde se právě nacházíme. V tu chvíli se ozve Kristýnčin veselý výkřik „Pan myslivec!“ Z dětí padá napětí, vesele se vítají s myslivcem i jeho psem Bendou. Však se již známe z podzimního setkání. Ještě zkontrolujeme sojčí pírko za kloboukem a pokračujeme ztichlým lesem ke krmelci. Čicháme k vonícím kládám dřeva, objevujeme první stopy srnek. Zvedáme spadlé větvičky jehličnatých stromů i zbloudilou bukvici a všechny poklady ukazujeme myslivci. Hledáme krmelec, opět pozorujeme stopy lesní zvěře. Náhle uslyšíme zvláštní rány. Poznáváme střelbu z nedaleké střelnice. To se učí policisté, či myslivci střílet.

 

Konečně přicházíme ke krmelci, kde je založeno seno. Vysypeme obsah našich batohů a tašek, zvířátka budou mít radost. Sami se s chutí pouštíme do jablíček, které nám na cestu připravily paní kuchařky. To už se pomalu vracíme zpět. Povídáme si s panem myslivcem, trpělivě odpovídá na naše všetečné otázky, pobíháme po lese, koulujeme se. Ještě se zastavíme u krmítka pro ptáčky, nasypeme jim suché drobky pečiva. Objevujeme zavěšenou kukuřici na větvi. Pan myslivec se s námi loučí, chválí nás, jak máme rádi přírodu a zvířátka a za odměnu dostaneme obrázky lesních zvířat.

 

Do školky se vracíme veselí, spokojení a plní zážitků. Tak ahoj zvířátka, ať vám od nás chutná!

 

Paní učitelky a děti z MŠ Sluníčko

 

zimni setkani u krmelce